Vodík, klíčový hráč v přechodu na čistší energii, čelí zásadním výzvám brzdícím jeho rychlý rozvoj. Evropská unie si sice ambiciózně stanovila cíl do roku 2030 vyrábět a dovážet 20 milionů tun obnovitelného vodíku, ale realizace tohoto plánu naráží na problémy s cenou, infrastrukturou a dostupností vzácných kovů. Zelený vodík, vyráběný elektrolýzou vody s využitím obnovitelné energie, má dominovat produkci, avšak vysoké náklady a technologické překážky zpochybňují stanovené termíny.
Klíčovou překážkou je nedostatečná infrastruktura pro transport a skladování vodíku. Budování plynovodů, zásobníků a terminálů vyžaduje obrovské investice. Dále, současné výrobní kapacity elektrolyzérů nedokážou uspokojit rostoucí poptávku, což vede k nárůstu nákladů. Původní odhady ceny zeleného vodíku, které se pohybovaly kolem 4 EUR/MWh v roce 2024 a 2 EUR/MWh v roce 2030, se ukazují jako nereálné. Aktuální predikce Bloombergu NEF hovoří o trojnásobně vyšších cenách do roku 2025, což ohrožuje konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Kromě infrastrukturních a cenových problémů, limitujícím faktorem je i dostupnost vzácných kovů, jako je nikl, zirkon, iridium a platina, které jsou nezbytné pro výrobu elektrolyzérů a palivových článků. Tyto kovy jsou navíc těženy především v politicky nestabilních regionech, což s sebou nese riziko závislosti na dovozu. Závěrem lze říci, že přechod na vodíkovou ekonomiku představuje obrovskou investici a vyžaduje koordinovaný přístup, který zohlední technologické, ekonomické i geopolitické aspekty. Energetická soběstačnost Evropy by neměla být nahrazena závislostí na nových dodavatelích a technologiích.
