Lesk a bída dluhopisových magnátů

V poslední době začínají i na stránky mainstreamový médií prosakovat příběhy neúspěšných konců podnikatelských záměrů financovaných korporátními dluhopisy. Ať už šlo o technologie nebo jiná odvětví, často za nimi stojí jména, jejichž podcasty a videa plnila online prostor. Ani to je však nemůže ochránit před nereálností vlastních byznysů plánů, zvláště v časech postižených Covid-19 pandemií. Ale pěkně popořadě. Že je vlna současných „obtíží“ jen špičkou ledovce se nemusíme přesvědčovat. V platební neschopnosti už je podstatně větší množina dluhopisových emitentů, kteří však nebyli natolik velcí anebo viditelní, aby se jejich příběh ocitl ve světle mediálních reflektorů. To samozřejmě nijak neumenšuje roztrpčení investorů, kteří nejen že nedostanou onen lukrativní „zaručený“ úrok, ale ani samotnou zapůjčenou jistinu. To, že opravdu velká většina nereálných dluhopisů může následovat tento vývoj, svědčí přehled v tabulce. Byť jde o rok 2015, ony krásné, tučné kupóny – spolu s provizemi často ve stejné výši! – ukazují hodně vysokou laťku, jež se jejich emitenti zavázali překonat. Netřeba říkat, že jestliže by to valná většina zřejmě nezvládla ani za normálních okolností, pandemie Covid-19 už je pověstná konečná. Jakkoliv paradoxně pro většinu i vítané „vysvětlení“ (sic) neúspěchu, za který bude nasazována psí hlava viru a souvisejícím státním opatřením. V čem tkví podstata dluhopisového průšvihu a jeho historických kořenů? Prvním zásadním faktorem jsou dlouhodobě nízké úrokové sazby a s nimi související minimální úročení konzervativních depozitních produktů. To dlouhodobě podněcovalo většinově konzervativní české střadatele k hledání alternativ, přičemž korporátní dluhopisy vzniklou mezeru elegantně vyplnily. Řada drobných investorů totiž fatálně zaměnila fixní kuponový výnos za „garantovaný“, v podstatě ekvivalentní s úročením běžných či spořicích účtů. Obrovské kreditní riziko bondů, související s pádem emitenta, však docenil jen málokdo z nich. Jakmile tento fakt objevili podnikatelé toužící po kapitálu, který by ve většině případů neměli šanci dostat standardním bankovním úvěrem, byl problém na světě. Bohužel si s tímto problémem v počátcích nevěděla rady ani Česká národní banka, což se už naštěstí změnilo. Někteří „dluhopisáři“ se časem pokusili etablovat i v distributorské sféře, akvizicí […]

Zdroj